II. Dva chodci vyšli z tmavých lesů,

Dva chodci vyšli z tmavých lesů,

dva chodci, jedna bílá paní

a bloudili pod smutnou strání,

kde vítr tančí v rudém vřesu.

Jdou tiše z dálné, tmavé zemi,

co slunce za obzor se sklání

a šine svoje světlo plání,

jež rudne mezi haluzemi.

A bledá paní kráčí mdle,

dvě hvězdy svítí zarudle

v údolí, které vzkvetlo.

A v údolí spí vesnice

a nad ní roura měsíce

vylévá modré světlo.