II. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,

Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,

toť peníz skrytý v nebes pokladnici,

v něm vyryt obraz bledých, smutných lící

a psáno písmem slzí perlovatým.

Nechť zdobena již prstenem jest zlatým,

nechť rytířskou chráněna rukavicí,

nechť svěcenou na oltář klade svíci

neb žezlem třímá mocnou vládou jatým!

Ta ruka uschne jako sžatá tráva,

pakliže prstem loupeživým sáhne

na peníz ten a božská jeho práva.

Vše jedno tu, ať vdovou matka dětí,

ať žebračka, jež od vsi ku vsi táhne,

neb koruna, jíž bylo osiřeti! –