II HÁDÁM HLAVA PADÁ ORLÍ

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě

když tolik jiných jmen?

Či že bys rýmaři byl hledal rým

na jméno zapřené Carmen? –

– A což jestli posměchem svědčíš? Jestli zrazení samotní

znají jerišskou křísit růži!

Což jestli jméno zjevené v zapřeném tuší přítele

po kterém touží! –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě

když tolik jiných jmen?

Či že bys rýmaři byl hledal rým

s honosným Bagdadem? –

– Kdoví... neb na Bagdad vůbec nemyslil

prahl po jiném jinak jinam

Kdoví... Neb vím že toužívám nevěda

po tom zrovna nač nevzpomínám –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě

mezi tolika jinými slovy?

Či že bys rýmaři byl hledal družku

Harun-al-Rašidovi? –

– Harun-al-Rašid! Vždy smáli se nejlépe

ti kdo se naposled smáli

Též mocný emir ten chodíval přestrojen

tam kde se ho nenadáli. –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě?

Není snad jiného slova

kterým se jakoby sézamem dostat lze

do srdce Sindbadova? –

– Sindbad! Ó Sindbad! Slavný onen plavec

není mu příkladu

ověnčen navoněn strojíval hodokvasy

prostřed svých pokladů

A zatím co otroci obcházeli s jídly

jež nedůtkliví vařili kuchaři

on laskaje krásného jinocha vyprávěl

pravdivé příhody skvělejší než lži. –

Posměváček dí: – Proč Mezopotamie právě

když jména hezčí a kratší?

Mezopotamie! Nekonečná cesta

kudy se do ráje kráčí. –

– Došli jsme šprýmaři! Na oněch tam lánech

mezi Tigridem Eufratem

neuposlechnuvše spasili děti své

Eva s Adamem

Došli jsme šprýmaři! „Mezopotamie“

značí „mezi proudy zemi“

(to je zemi pokušení)

a ten o němž pěji není-li také on

úklady obklíčený?

Osmnáct let mu je Osmnáct let

Zle dobrý je dobře zlý je

Ó lidský ráji na pohled

ó Mezopotamie! –