II. Hádka mezi bratry.

V Leonu vlád Don Alfonso,

a don Sancho v Castilii,

ale u velikém boji

rvou se bratři ti a bijí.

Až u řeky Carrionu,

srazily se oba voje,

Sancho musil ustoupiti,

ztratil mužstva valné roje.

Bojištěm on smutný prchá,

v tísni dál se musí hnáti,

don Alfonso brání vojům,

křesťanskou krev prolévati.

Soucit bydlí v jeho srdci,

nad bratrem lká slzy hojně,

nebo první on dal podnět

ku krvavé bratrů vojně.

Z Bivaru, Don Ruy Diaz,

onen Cid, rek plný slávy,

ku Sanchovi, pánu svému,

tato slova těchy praví:

„Pravdou jesti, co zde mluvím,

pane můj a veliteli,

při Alfonsu, bratru vašem,

z Galicie pluk je celý.

V stanech hoduje ta chasa

bezpečně a ve povyku,

nebojí se nic vás, králi,

ani vašich bojovníků.

Proto seberte své many,

prchající vraťte hbitě,

nechte v pochod, ať pospíchá

plnou silou do úsvitě!

Leonští i z Galicie

na ně v divý boj se hněte,

vztekem posud nevídaným

vraha v boji přepadněte.

Sotva vyhrána je bitva,

– tak to všady v obyčeji, –

všichni chválí svoje činy,

přemoženým pak se smějí.

Dnes tam hodují a pijí

po celou noc do červánků

bezstarostní bojovníci,

aby klesli v náruč spánku.

Lehké vítězství, můj králi,

pomsta větší bude za to –“

A co Cid tak radil, bylo

králi závažno a svato.

Se zástupy svými všemi

narazil na nepřítele,

tyto zabil, zajal ony,

zmátl je boj v noci ztmělé.

Ve posvátném jednom chrámu,

vítěz zajal bratra svého,

Leonští když toto zřeli,

pána svého ztraceného,

vztekle začli bojovati,

čtrnáct zatkli čackých reků,

i don Sancho zajatcem jich

ve ostatních jatých vleku.

Pevně drželi jej – Cid však

vysvobodit spěje krále,

„Vydejte mi mého pána!

jste-li reci,“ křičí stále!

„Alfonsa vám za něj vrátím,

kterého jste služebníky!“ –

Ale reku vznešenému

v odvet Leonských dí šiky:

„Nechcete-li se zajatým,

v těchže poutech bídně ležet,

odveden být námi v žalář,

Ruy Diaze, hleďte běžet!“

Uražen tím slovem podlým

Cid tu musil hněvem vzpláti,

krále svého osvobodil,

s všemi v boj se musil dáti,

třináct přemohl jich pouze,

jediný jen prchl smělý;

s Alfonsem pak, bratrem Sancha,

do Burgosu dále jeli,

který krátce před tím dobyl

Kastilský Cid, rek ten skvělý.