II. Já jsem ten rytíř z pohádky,

Já jsem ten rytíř z pohádky,

jenž hrdě vyjel do světa,

abych tu pannu uviděl,

jež jako růže vykvétá.

O ní šla věsť: kdo spatří ji –

ten s kletbou prý to odnese,

buď že se v kámen promění,

buď že mu srdce vyrve se.

I myslil sem si u sebe:

Snad předc je někdo vyjmutý!

A vyjel jsem a za ten hřích

jsem – v zpěváka teď zakletý.