II. Jak slávověnce Athéňanu

Jak slávověnce Athéňanu

říš věčnosti mně spáti nedá.

Smrt u mlhavých, věčných stanů

tam stojí, klíčnice ta bledá.

Jí ptám se. – Hrob mi odpovědí,

vstup zatmělý ku temné báji.

Svit na víry duch chladně hledí,

myšlenky ve tmách umírají. – –