II. Jak zář červánků večerních

Jak zář červánků večerních

déšť věstí zpráhlé zemi,

tak pohled na pouť života

mne těšil nadějemi.

Já přál si býti dělníkem

u vlasteneckém dílu

a cítil v sobě probouzet

se mládí jarou sílu.

Svůj život nes' jsem za oběť

bratřím a drahé vlasti,

a klesám cestou k oltáři,

na nějž chci žertvu klásti.