II. Jako když vnuk Mórů slavných

Jako když vnuk Mórů slavných

Hledí na Granadu,

Jenž co zřícenina leží

Před ním v květném sadu –

Z oka jeho plamenného

Mutná slza kane,

A vzdech z hloubí srdce jeho

Tajnošumně vane:

Tak i Moravan když vidí

Hrad a hrob svých králů:

Zříceniny Velehradské –

Oddává se žalu,

V oku se mu slza jeví,

Z ňáder vanou dechy – –

Blaze nám, že hoře naše

Není bez útěchy! –

Granada už z pádu svého

Nepovstane více,

Nad Španělskem na vždy shasnul

Bleskot půlměsíce:

Ale však nad Velehradem

Dělejí se mraky,

Nad ním – nad Moravou stojí

Nové Slávy znaky.