II. Jdu, nevím kam, jdu světem tím,

Jdu, nevím kam, jdu světem tím,

a nevím, kde se zastavím.

Jsem jako list, jenž oderván

na podzim větrem, v dál jenž hnán.

Jdu, nevím kam, tak sám a sám,

však netáži se, aniž lkám.

Jdu světem volný, tulák, král,

za touhou svou vždy půjdu dál.

Za touhou svou tak den co den,

až zkonejší mě věčný sen.