II. Kdo by snášel nesčíslná muka,

Kdo by snášel nesčíslná muka,

bídu světa, lidstva porobu,

kdo by nekles, když mu srdce puká,

zoufající záhy do hrobu,

kdyby víra v lepších časů zóru

nepudila naše síly k vzdoru?

Padli mnozí, jejichž vzdorná síla

svrhla s trůnů Faraony krále.

Velikány propasť pohltila

a svět úpěl ve svých poutech dále.

Ano úpěl! avšak v jeho hrudí

útrapa zas nové síly budí!