II Když o pěti ráno vyskočím

Když o pěti ráno vyskočím

v studené temno jitra,

vodotrysk něžné radosti

zpívá mi v bazénu nitra.

Když ráno pak vcházíš do dveří,

v každičkém nervu to cítím,

sedím však jako byrokrat

nad hromobitím.

A když pak stojím před tebou,

nic nedovedu ti říci:

pro tebe slova jsou chudá a hrubá,

má kněžno bledolící.

Mám strach, že přelud rozbiji,

když hlasitěji jen hlesnu...

A myslím, že brzy auto mě přejede,

protože chodím jak ve snu.