II. Kněz národa.

Není to jen husy pásti nebo štípat kusy:

kdo chce býti knězem lidu, fňukat umět musí,

v hodně smutných tragediích záda rekům zmodřit,

a jsou-li mu příliš drsni, uměti je odřít.

Romány psát z jiných světů – podle dobrých vzorů,

neublížit – kromě sokům – nižádnému tvoru,

ani tomu božímu hovádku, ani redaktoru.

S kritiky hrát často v karty, hloupě házet listy

a nezbryndat nikdy si to s pány žurnalisty.

Osedlat si jedno zvíře, nepovím Vám jaké –

jezdím na něm, bohužel, už několik let také! –

A když sedí pevně v sedle a má plnou kapsu,

plačtivé psát epištoly, že je s oslem na psu...

To jen proto, že tím získá, jak pověděl Zola,

žaludek i umělecká jeho aureola. –

Ach, můj Vrabče, můj Vrabčáčku, moje hubo zpěvná,

co jsi zkusil, než tvá sláva byla světu zjevná!

Kolikrát jsi migrenu měl v slavné hlavě svojí,

než N. vydal opravenou podobiznu tvoji;

neboť kdyby věrný obraz tvůj tak u nás shledli,

kdo ví, co by s ním pak, šelmy, ještě neprovedli!

Nemohli to pochopiti – dobře jim, ať zhynou! –

že je možno zpívat jedné a objímat jinou.

Jaké proďáls líté půtky, sedánie a klánie,

kolik vyteklo již – sudů při tom potýkánie,

kolikrát vás šenkýř tučný – o, ta srdce tvrdá! –

vyhodil od „Modré štiky“ nebo od „Všehrda“.

Kolik prohráls maxlů, bulek a zašpinil tarok,

než si u svých recensentů na slávu měl nárok.

Kolik vyplakal jsi slzí v krčmě do sklenice,

kolikrát ti z ruky padla – když jsi dojed – lžice,

nežli tebou tvoji věrní, můj Vrabčáčku milý,

holubičí český národ posléz napálili! –

Ach, můj Vrabče, Vrabčáčku můj, zpívej, tobě dáno

od kritiky pět, co posud bylo neslýcháno

ani v Němcích, v Americe, ani ve Francii,

v Škotsku, Španihelsku, Polsku, Rusku, Italii.

A bylo-li zpíváno tam – kdo to může vědět?

Nelze-li na jedné sněti osmi Vrabcům sedět?

Jen když každý čimčarará, jak mu rostla huba –

vrabec musí zůstat vrabcem, Kubou zůstat Kuba! –

Nehněvej se, Vrabčáčku můj, pro tu píseň moji,

čekal jsem ji v otcovském už dlouho nepokoji;

pomohl-li zvěčniti jsem tvoje sladké jméno,

opět jedno přání moje tím je vyplněno!