II. KOLOVRÁTKAŘ. (I.)

Je zemička malá a málo v ní

co hodno zmínky.

Jsme na bytě v jizbě podkrovní.

Jsme milenci sklínky.

Jsme blouznivci krásných vyhlídek

na střeše cizí.

V těch palácích cizinec bohatý,

a šlechta, prý ryzí.

V kouř komínů, v rachot kol, dunících s hor,

v hřmot hamrů, jež tlukou,

my Bezručův deklamujem vzdor.

Však nehneme rukou...

A království! království! s cizích střech

my křičíme dolů.

Ba, dokud lze dohlédnout se Čech:

nuž, ťukněm’ si spolu!...