II. KOLOVRÁTKAŘ. (IV.)

A jednou, když stále tak musil hrát,

se zdálo mu k ránu:

že krále se dočkal přec český stát,

i magnátů, pánů...

V trůn improvisovaný usedl král

ve stylisovaném rouchu.

Kruh lokajů ze spánků odvíval

mu za mouchou mouchu.

Král urozené měl allury

a ptal se, jak se sluší:

chtěl tajemství české znát kultury,

i rytířských duší...

To heroldi, v prašném oblaku

se rozjedše ptali

všech demokratických předáků,

z nichž paiři se stali.

Leč nikdo to tajemství nevěděl.

I věk mlčel smutně a zchytra...

Ten jeden z předáků oněměl...

A druhý vzkázal: Až zítra...