II. KOLOVRÁTKAŘ. (V.)

A podivný zdál se mu druhý sen:

Ples, kostumy, na hlavě hlava...

Že celý hrad slavnostně osvětlen...

Ples dvorní. A sláva je, sláva...

Že jiný ruch zavládl...Nový tón výš

ty plebejce táh’ až ke králi,

že měšťané usedlí před hradem blíž

se zaristokratisovali.

Že určité osoby ke dvoru zřel

po zámeckých kráčet schodech.

Hold vysokým „c“ kdos vzkřiknout chtěl,

kdos v básnických podat jej plodech.

Že na dlažbu vznešených Filistrů

se vysypal zástup celý:

hned tolik chefů a ministrů

co politiků jsme měli.

A vědci se rvali o stolice

a při tom, běda ó běda,

jak Bileámova oslice

cos hrozného mluvila věda...

Však lid chtěl jísti a proklínal

směr větrných korouhviček...

A lid chtěl jísti a málo dbal

těch vznešených osobiček...