II. KOLOVRÁTKAŘ. (VI.)

Snil invalida a umíral,

když národ svůj v koncích viděl,

když za to, co dlouhé roky hrál

se pojednou do duše styděl...

Dnes invalida v závějích

sní pod svým kolovrátkem:

proč havran se prochází po polích

na ledu, na ledu tom hladkém?

Smrť, to bude smrť – oh, znechucen

se na vetřelce dívá...

A havran se blíží a kráká jen:

Co zbývá, co ještě ti zbývá?