II. Kos a čečetka.

„Jak se líbí v kleci panáčkovi?“

Pravila čečetka ke kosovi. –

„Hvízdáť, hvízdáť ještě časem svým;

Ale kteraké to hvízdání?

Prvé tvojím hlasem prorockým

Zvěstováno nám jest svitání,

Až se ozývalo křoví celé;

Nyní – styď se – nyní tak nesměle

Jenom tichým pištíš hlásečkem,

Jako bysi přestal být kosem!“ –

,Jiný v křoví, jiný v kleci los!’

Odpověděl opatrný kos;

,Kdybych vám upřímně zpívat chtěl,

Jakých zisků bych se nadít směl?

Z vás posluchačů by peří drali,

A zpěváka na rožeň by vzali!’