II Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,

Kouř z Ithaky jest jiný kouř než všechny druhé dýmy,

jeť sežehlé to hmoty sloup, jenž lehounký a přímý

se vznáší z krbu rodného a spojuje ho s nebem,

není-li příliš bičován závany větrnými;

on půdu k nebi povznáší a smiřuje s ní bohy,

již čistou žertvu milují a lidský pohled přímý,

on šíří vůni domova s oltáře obětního,

kol něhož bratři duševní s jinými příbuznými

na šlehající plamen zří a vzpomínají plavce,

jenž dávno zmizel ve světě hnán proudy větrnými

a touží teď snad k choti zpět, k ostrovu, svět kde spatřil,

zřít opět skromné statky své, být opět mezi svými,

po bitvách, po měst požárech, po ztroskotání v mořích

kouř z Ithaky zřít, jiný kouř, než všechny druhé dýmy...!