II. Krvavé zejou z těla rány

Krvavé zejou z těla rány

a k šíji kleslé šediny;

ve větru dlejí vaše stany

a v hladu vaše rodiny.

A srdce? kdo se po tom táže? –

to dávno z prsou vyrváno –

a málomocné vaše páže

a hrdlo skuhrá: dolkáno!

Ba dolkáno – vám lkáti sluší,

vy slabochy jste silnými,

vy robové jste tělem, duší

a nechcete být volnými!