II. Ku pohřbu kaplana.

Chladný vítr z hrobů vane,

Osudu zde vládne moc,

S bledé tváři slza kane,

Smrti slouží černá noc.

Šípem raněn v mutném lkání

Mladý kněz se v rakev sklání.

Pastýř želí ztrátu jeho,

Pomocníka věrného,

Kněze ctného, horlivého,

A bratra upřimného.

Slza slzi žel žaluje,

Hluboký bol si zděluje.

S pastýřem si pásl stádo,

Konal oběť s modlitbou,

Ono vzneslo za tě rádo

K nebi prosbu důvěrnou.

Láska s vírou na tvém hrobě

Zdělá krásný pomník tobě.

Hlásal jsi oslavu kříže,

Kypřil páně vinici,

Ji jsi, horka nesa tíže,

Rajskou osil pšenicí.

Tučné klasy k zemi níží,

Budeš klidit, žeň se blíží.

V školním sadě v útlé štípky

Vlil jsi život duševní,

Růžotvárné nesou kvítky,

Dýší vývan příjemný.

Dá Bůh! ponesou ovoce

Snahy tvé víc rok po roce.

Večer tvou ukončil práci,

Béř se, Sluho velebný!

O mzdu denní k Světovládci,

Tam tě hlas zve tajemný.

Pán co smluvil s tebou ráno,

Bude tobě večer dáno.

Po vlnkách tichého moře

Vesluj v přístav věčnosti,

Plavec kde necítí hoře,

Žravé spějí starosti;

Tam, kde rajský vánek věje,

Dojdeš cíle své naděje.

Zatím v tmavošedém hrobě,

Kde se rány zahojí,

Po práci odpočiň sobě

Mezi bratry v pokoji.

Spása kde bdí mírovládný,

Neklame tam bratr zrádný.

Až tě vzbudí trouby znění,

Kříže osvětlí tě zář,

V blahém uzři pocítění

Mistra svého Božskou tvář.

Z ruky jeho, padna k trůnu,

Přijmi odměny korunu.