II. LEKNÍNY.

Do rána dnes bílým květem pokryl se, hle, rybník celý,

jako by tam byly přes noc bílé hvězdy napršely.

Bílé hvězdy zlatých srdcí – leknínových plno poupat –

sladko jim je na blankytu šepotavých vln se houpat.

Ale co teď hvězdy zase na nebeské zkvetly líše,

umírají steskem, touhou po etheru modré výše.

A rybníka po hladině plouží se, hle, mlha šedá,

jak když zástup bílých duchů ztracené ty hvězdy hledá.