II. Lze těžko zjistiti, co se dnes vlastně děje v Indii,

Lze těžko zjistiti, co se dnes vlastně děje v Indii,

leč je-li pravda půl, pak duše neokřeje – v Indii.

Rádio berlínské nám totiž den co den

zpráv snůšku předkládá, z nichž viděti, že zle je – v Indii.

Brit školy vysoké tam zavřel, popravil

už rady studentů, snad vyhladit si přeje v Indii

staletou vzdělanost; pomníky poráží,

jež Indům drahé jsou; jich řády, obyčeje v Indii,

jich světce, hrdiny, jich duši, čest a krev

jim krade, hanobí. Od Gangu do Bombeje Indii

loupí a drancuje, lid tiskne, vyssává.

Národa kořen sám pak podetnouti chtěje v Indii,

rolníky vyhání ze statků otcovských

a ještě nestoudně se ubožákům směje – v Indii.

Jsou plny žaláře, les houstne šibenic,

a tomu říká Brit, že zhoubné býlí pleje – v Indii.

Když chudá vesnička se něčím proviní,

jen psance na příklad když před slidiči skreje – v Indii –,

vše živé povraždiv, ji srovná se zemí

a lán, kde stávala, pak ještě pluhem zreje – v Indii.

Lid hyne, hladoví. Vždyť sklízí úrodu,

kdo kulomety má, a ne, kdo oře, seje – v Indii.

Nu slovem: Sir John Bull – cožpak ho neznáte,

civilisátora a lidství koryfeje v Indii? –

ten známý gentleman, osvěty pionýr,

svou brázdu hlubokou a veleplodnou reje – v Indii.

Buď Pán Bůh pochválen, vše to že daleko,

ne u nás, Bože chraň! – kdes v daleké to že je Indii!

Co divu, na věky už propast bezedná

že mezi vetřelcem a porobenci zeje – v Indii!