II. Má zamilovaná.

Když jsem jednou procházel

Ráno z jara lesy,

Slyšel jsem tam slavíky,

Když drželi plesy;

Ach to byli zvukové,

Co ti pěli ptáčkové!

Brzo jak by plakali,

Zdálo se mi v dáli,

Brzo zas, když jsem šel blíž,

Jako by se smáli:

Ach to byli zvukové,

Co ti pěli ptáčkové!

Řeč slavíků neumím,

A předc se mi zdálo,

Jako bych jim rozuměl,

Ovšem jenom málo:

Ach to byli zvukové,

Co ti pěli ptáčkové!

Když si na ně spomenu –

Na ty libé hlasy,

Tu mě ještě těšejí

Ony blahé časy:

Ach to byli zvukové,

Co ti pěli ptáčkové!