II Mikulka – to je ráj, který tu kdysi býval

Mikulka – to je ráj, který tu kdysi býval

při soutoku dvou řek kdes v čarodějném kraji,

kde lvice s jehňaty si neúskočně hrají..

Mikulka – to je jas, sluneční záře příval.

To není tajemství, to už je pravda světa

a krása jeho niv a sladká šťáva jeho.

S pohledu smavého, s úsměvu bezelstného

jen míru poselství do stínů země slétá.

Není to lehká věc, takto jít v širý svět,

jehňátko přítulné – do lstivých vlčích doupat

a mezi lišáky, již o duši tvou hrají.

Ach, je to těžká věc, tak srdce svého květ

dát srdcím nevděčným a přece tiše stoupat

s úsměvem na ústech a v záři k svému ráji.