II. Milý pane, došel mne váš list.

Milý pane, došel mne váš list.

Že umím trochu mezi řádky číst,

mně zdá se, že vám cosi duši tíží.

Pane milý, proč vás obdiv jal?

Vy – odpusťte, tak jste se rozepsal,

jak věřící, jenž ku madoně vzhlíží.

Jsem prostým smrtelníkem, – děckem snad

jste vy, že dovedla vás oklamat

ta cetka veršů chřestivá a lesklá?

Co, pane, o životu víte mém?

Tak z dálky dotkl jste se v listu svém...

Což obdoba vám jakás myslí bleskla?

Jsem vděčna vám, a přece se mi zdá,

pan pisatel že duše nadšená,

a do fakt suchých příliš se mu nechce.

Je básník blázna půl a herce půl,

jež obě talent zručně sesunul.

Jen přihlédněte, rozeznáte lehce.