II. MLÁDÍ JEŽÍŠOVO

Kdo dětí neměl, nemá zdání,

jak těžké je jich vychování.

Z té nejkrásnější theorie

se dítě mnoho nenaučí.

Neb život trochu jinačí je

než moudrost, jež se v školách učí.

Dá najíti se vskutku stěží

výchovy správná methoda.

A přec, jak čteme, v dětech leží

budoucnost všeho národa.

Též vychování Ježíše

nebylo zrovna dokonalé.

Přispělo k tomu nejspíše,

že Josef vedl málo stálé

živobytí a vybývalo

mu na ty věci času málo.

Tak, ještě když byl Ježíš mlád,

Josef byl nucen do egyptských

krajin na rychlo utíkat,

z důvodů asi politických.

Stihala ho, což fatální je,

Herodesova policie.

Několik roků vzdálen světa

žil v nuceném tom exilu.

– Tak Ježíš prožil mladá léta

v půvabných krajích na Nilu,

kde háje palmové a houští

zírají v modrých vodstev klid

a vážně na pokrajích pouští

dumají stíny pyramid,

kde lotosu květ zkvétá svěží

a kalich zvedá k měsíci

a ve stříbrných nocích kněží

jdou v staré chrámy, mlčící.

Tak uplynula mnohá léta,

než mohli se do Nazareta

vrátit a v středu svého lidu

žít v pokoji a blahém klidu.

Zde do školy dán Ježíš taky.

A nutno říci, mezi žáky

nebýval nikdy poslední.

Nadání jevil nevšední.

Byl vnímavá a vtipná hlava.

Osvojil všechnu moudrost sobě

a brzy věděl, jak se stává,

víc nežli učitelé jeho.

(To doposavad v naší době

není nic příliš nesnadného.)

Však horší bylo při tom, běda!

že byl též velký neposeda,

a učitelé jeho milí

trápení měli s ním co chvíli.

Všetečně leccos od nich zvídal

a vzdorně někdy odpovídal.

Ledacos se mu nelíbilo,

co jiným téměř svato bylo.

O nepřístojných věcech bádal

a s učiteli rád se hádal,

vše vykládal si dle své hlavy,

nu, zkrátka, rebelant to pravý.

O svaté víře pochyboval

a vůbec podivně se choval.

Všemu chtěl nejlíp rozuměti.

Byl jiný nežli všecky děti.

Též mimo školu se tak choval

a všecko v městě kritisoval,

úřady, kněžstvo, Velkou Radu

a ve všem nějakou zřel vadu.

To způsobilo značný zmatek

v hlavách všech nazaretských matek,

jež varovaly víc než dosti

své syny, aby vystříhali

se Ježíšovy společnosti.

Však chlapci na to málo dbali.

Když jeho matka dověděla

se o tom, vyděšená celá,

rukama bolně zalomila

a sama k sobě hovořila:

„Ó, to je pro mé srdce mnoho!

Bůh ví, co bude z hocha toho!?

Ó vědět jenom, odkud bere

buřičské svoje nápady!

Dělá si nepřátele steré

a štve na nás jen úřady.“ –

Obrátivši se k Ježíšovi

mluvila k němu těmi slovy:

„Kdo do všech rýpá, ten si škodí.

Víš, tak už na světě to chodí,

a nikdo z nás to nepředělá.

Možná, že ty máš pravdu zcela,

však říkati to nemusíš.

Líp, když si to jen pomyslíš!

Neškodíš sobě jedině,

škodíš tím celé rodině.

Děláš nám spoustu obtíží! –

Kde skončíš? – Někde na kříži!“