II. Moře.

Neunavným tokem plyne moře,

Chladné rameno své vine moře

Kol rozkošné, pestrokvětné země;

Hrobištěm jest mlhostinné moře,

Hřbitovem bez křížku, bez náhrobku,

Hrůzotajné, věčné, siné moře.

Rozumíte, co to šumí moře?

Přetajemné zpívá dumy moře –

Ejhle, zoufanlivě k nebi pne se

Rostoucími vlnochlumy moře,

Propasti své strašné otvírajíc,

Pyšné lodě mění v trosky moře.

Mám-li plesem tebe vítat, moře?

Čili oběti tvé čítat, moře?

Modré jako nebe je tvé oko,

Jako louka zdáš se zkvítat, moře,

Perlami se třpytí tvoje tělo,

Z kosti věnce umíš splítat, moře.

Odměřeně na břeh bije moře,

Hravé vlny na břeh lije moře,

Taktem dme se, pyšné lodě nese,

Zjevný velký život žije moře,

Jenom jeho lesklý šat vidíme –

Větší divy v hloubce kryje moře!