II. Můj mozek chorobný se shnilou zase krví

Můj mozek chorobný se shnilou zase krví

tak těžce naplnil – já cítil její příval

a blázna zárodek se zase ve mně vztýčil –

již dávno cítil jsem, jak pod lebí mi dřímal.

A již se probouzí – v ty chvíle děsné vstává

a mně je klidno tak – tak lehce – jenom v lebi

tlak jakýs sedí mi a kladivo má v dlani

a v malých přestávkách mi v mozek vtlouká hřeby.

Však to mi nevadí – Ne – ha – ha! Je to k smíchu –

už vím, co nemohl jsem nikdy před tím chápat:

je kletbou myšlénka a tisíckrát je lepší

na zadních pazourech kol pravdy slepě tlapat!