II. My putujeme Saharou

My putujeme Saharou

bez naděje za bouře divé,

a bůh ví, zdali v mrtvu tom

kdes oko uzří oasy živé!

Jen obloha, ta k naději

rozsévá hvězdy nade pustou –

však bůh ví, kde náš spasitel,

by mlhu sejmul s očí hustou.

Či není útrap skončení,

a trpět nám jen v žití celém?

či potkáme se Saharou

též někdy se svým spasitelem...?