II. NA VARUNA.

To moudré dílo A’ditja zářného

svou velkolepostí ať všecko předčí!

Od Boha, který oběť nad vše cení,

od Varuna si vyprošuji píseň.

Kéž, Varune, jsme šťastni v tvojí službě

tě velebíce svými chvalozpěvy!

Když přebohatá denně vchází Zora,

jak velebící ohně slavíme tě!

Buď s námi, vůdce, jenž máš reků mnoho,

buď s námi, pane obzorů všech dálných!

V druž přátelskou nás přijměte, ó bozi,

vy syni A’dity, jež nelze sklamat!

A’ditjas zachovatel pustil řeky,

ty po rozkaze Varunově plynou,

neumdlévají a se nezastaví,

jak ptáci vzduchem, rychle letí zemí.

Jak řetězu mne, Varune, zbav hříchu,

dej, zákona ať rozmnožíme pramen;

ať tkám-li zpěv, se nestrhá mi pásmo,

ať předčasně se nezničí tvar celku.

Zbav strachu, Varune, mne; do milosti,

ó svatý vládce, přijmi svého sluhu!

Jak provaz teleti mi sejmi úzkost,

ni okem nemohu hnout vzdálen tebe!

Ó nestihni nás zbraněmi, ó pane,

jež bídníky vše na tvůj rozkaz raní,

ať nejsme vyhnanci ze říše světla,

žít bychom mohli, rozptyl vrahy naše!

Ó mocný zrozenče, chcem jako dříve

i teď, i příště písněmi tě slavit;

Tvé věčné zákony, nezklamatelný,

na tobě tkví, jak na přepevné skále.

Mé hříchy zažeň daleko a nedej,

bych za jiného skutky snad měl pykat!

Zor posud mnoho nevzešlo nám, urči

nám, Varune, jich za živa se dočkat.