II. Na výsosti hvězdy svítí,

Na výsosti hvězdy svítí,

Dcery noci nejkrašší;

Mezi nimi jednu zříti,

A ta jest mi nejdražší.

Ona jest mi nad vše dražší,

Ona těší duši mou;

Srdce moje k ní se vznáší,

Ruce však se marně pnou!

A v tom krásném českém kraji

Kvetou sněžné lilie;

Jednu z nich mé oči znají,

Tu mé srdce miluje.

Pro tu tluče, tuť miluje,

Po té touží křídlem svým;

Přede mnou však proud se duje,

A já plouti neumím.

Ó že nejsem orlem v šeru,

Bych se vznesl ku hvězdám –

Neb labutí na jezeru,

Bych plul tam – kde mysl mám!