II. Nad chaloupkou lípa stará,

Nad chaloupkou lípa stará,

květy střásá v předsíň tenkou,

podřimlo si zlaté slunce –

tmavo, ticho nad stařenkou.

Zajásalo nebe modré,

hvězdami se rozesmálo,

pod lipou kdy za večera

„Synu! – Matko!“ slýchávalo.