II. Napsala mi psaní

Napsala mi psaní

srdce mého paní,

že mne bude milovati

do skonání.

Duše moje klidná

se zas rozrušila.

Proč mi děláš těžké srdce,

moje milá?!

Jako kočka s myší

se mnou jsi si hrála,

o lásce a záští stejně

jsi mi lhala.

Chtěl jsem tvoje srdce,

podala’s mi kámen.

Zvolna dohořel mi v duši

bílý plamen.

Hlava má je chorá,

a tak teskno je mně.

Pohádky mi vyprávět chce

černá země.

Za bezesných nocí

v lampy pološeře

šílenství mi dutě buší

na mé dvéře.

Má tvé rudé rety

rozevřené v smíchu,

na panenském čele pečeť

krutých hříchů.

Má tvé modré oči

dětinské a lhavé

a tvé zlatě prozářené

vlasy plavé.

Má tvé bílé tělo

s všemi dary blaha.

Nelítostně na mé dvéře

biješ nahá.

Hlava má je chorá,

a tak teskno je mně.

Pohádky mi vyprávět chce

černá země.