II. NÁŘEK.

Ne, neuzříme nikdy víc

své město ni svůj chrám,

ten vzdech se věčně bude z plic

drát vnukům jako nám.

Co ztraceno,

můž’ vráceno

být pouze obměnou,

vlast novou máme za věno,

když stará ztracenou!

Nuž s bohem stráně Karmelu!

Za Karmel Vyšehrad

dnes v nové doby povelu

z nás přijme každý rád.

Za Sion Říp

přes škleb a vtip,

Vltavu za Jordán,

jen oceněno budiž líp,

čím snub ten požehnán!

Ne, neuzříme nikdy víc

své město ni svůj chrám,

za Salem Praha na tisíc

bašt, týnů zvedá nám!

I naše v nich

zář, lesk a mih

ční hrdě v říši hvězd;

kde srdce stlívá otců tvých,

tam i tvá vlast též jest!