II. Než co pravím? – Někdy mezi námi

Než co pravím? – Někdy mezi námi

zříti lze tvé stopu bytosti;

a tuť chtěl bych jíti v blahosti

všemi, jimiž kráčíš, krajinami.

Všemi šel bych vrchy, dolinami,

přítomnost tvou dada k známosti

lidstvu, aby v klidné skromnosti

zdobilo tvou dráhu květinami.

Že však nevím, kudy se ubíráš,

an zde lékem hojíš chorého

a tam zase bolu slzy stíráš:

v šíř a v dál naměřím křídla k letu

a chci z přesvědčení vřelého

tvoji spásu hlásat všemu světu.