II. Ó nikdo nezná srdce mé ladit’

Ó nikdo nezná srdce mé ladit’

tak něžně jako ty,

horké mé čelo líbat’ a hladit’,

stín plašit’ s něho mrákoty.

Bez tebe dávno ztracen bych býval

a stál tu jak strom v jeseni,

duši mou pochyb zničil by příval

i všechen vzlet můj, nadšení.

A proto vděčně líbám tvé ruce

a k srdci svému tisknu je;

tys zkonejšila v mnohé je muce –

a proto tě tak miluje!

Ó nikdo nezná srdce mé ladit’

tak něžně jako ty,

horké mé čelo líbat’ a hladit’,

stín plašit’ s něho mrákoty!