II. NOC ÚNOROVÁ

To není jaro. Záclony jen cíp

je odsunut. Leč je to jako slib.

Ne ještě jaro; ale noci van

má vlažný přízvuk: srdce dokořán.

Čas klíčení; vše život, pohyb, hlasy.

Svůj klobouk snímáš a jdeš prostovlasý,

té první jara předzvěsti bys vydal

sny neklidné, jež přes zimu jsi hlídal.