II. O jak jsi krásna, budiž požehnána,

O jak jsi krásna, budiž požehnána,

tvůj úsměv rtů, toť srdci sladká mana;

jsi jarním krajem za teplého rána,

jsi rosa byvší v kvítko sesypána,

jsi kapka krve do prstenu dána,

jímž s nebem snouben svět, – o budiž požehnána.