II. O synu, nejev světu tíž,

O synu, nejev světu tíž,

jíž srdce se ti chvěje –

ba zjev to svému soudruhu,

a hle! on se ti – směje!

Nesnadno najdeš přítele,

když bol ti srdce svírá,

ba svět ten místo potěchy

ti vsadí ještě štíra.

Můj synu, když tě souží žal,

a bolesť duši klíčí;

když bouře ve tvůj mlátí člun,

a zloba se ti příčí:

Tu v šírou vyjdi přírodu

a vylkej vše té matce:

ta podá tobě útěchy,

ta ukojí tě sladce.