II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (V. Poslání.)

V mém srdci láska sídlí,

a proto veselá

jest píseň má, že s křídly

polétá anděla.

Ó paní, jejíž krása

tak mocně dojímá,

jak možno, duch čím jásá,

vše pojmout očima!

Tak Bohu věren býti

bez falše, bez taje,

musil bych přímo jíti

za živa do ráje!

Vás zřím, jsem beze zbraní,

rci, písni, k paní spěš:

„Co zbývá vám, ó paní,

než milovat jej též!

Nach studu k čemu v líčku?

Pryč z ňader strach buď slán,

jen zlíbat rukavičku,

víc nežádá můj pán!“