II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (VlIl. Slavnost na hradě.)

V kruhu pánů, v kruhu paní

bylo velké v hradě klání,

potom banket, po hostině

při šumícím sladkém víně

druhé začlo potýkání

mezi reky udatnými

ne však mečem, pouze rýmy.

Vzácný host byl v hradě dnes

slavný Bertram z Ventadouru,

harfy rozvlnil již ples,

ztichl hovor, hlavy vzhůru!

Jako skřivan do azuru

hlahol jeho strun se nes’.

Bouřlivě mu zatleskali,

pana Guillema pak zvali,

by též zpíval cos a hrál;

vstal on, uklonil se, prál:

„Nejtajnější duše sen

povídá se ve dvou jen,

kde však taký panstva květ,

mlkne ve ostychu ret,

zde lze pouze veršů tokem

měřiti se – s cizím sokem!“

Bertramovi pokynul,

s úklonou k domácí paní

ve klidném děl usmívání,

v oku vášně děsný plam:

„Vzácná dámo, k tomu klání

prosím látku dejte nám!“

Povstal Raimund z Roussillonu:

„Ku tenzoně sladkých tonů

svolte, sám vám látku dám!“

Ticho kolem jako v hrobě.

Pěvci stáli proti sobě.