II. Pan profesor.

Narodil se zvláštní tvor,

stal se z něho profesor,

inu, profesor!

Hledí na svět s hora,

jenom inspektora

vítá víc než potřeba –

připlatilo na chleba,

inu, na chleba!

Pokorně se ohýbá,

ruku div mu nelíbá,

inu, nelíbá!

Pro dobré pak očko –

o, ty česká kočko! –

zkouší český dějepis,

který českým býval – kdys,

inu, býval kdys!

Nyní smí jen vědět žák,

že byl Žižka zabiják,

inu, zabiják!

Hus a Prokop lotři,

Karel, Jiří kmotři,

a slavnější něco víc

Slavata i Martinic,

inu, Martinic!

Zákon třeba zachovat –

Žáci knihy kupovat?

jakže, kupovat?

Spletly by jim hlavy –

on je bez ní zdravý! –

Líp je chodit k „Ježíšku“,

tam přibývá na bříšku,

inu, na bříšku! –

A až pán bůh v nevoli

povolá ho ze školy,

k sobě ze školy,

nekrolog má jistý:

máme hodné listy!

Bude pro něj v Čechách pláč! –

Na nás patří karabáč

Inu karabáč!...