II. Ó, Pane ironický a nejvýš spravedlivý,

Ó, Pane ironický a nejvýš spravedlivý,

jenž navštěvuješ prokleté a straníš se dobrých,

jenž větší máš radost z jednoho hříšníka

než ze zástupu ctnostných,

Ty, jenž zlé smutkem, bídou a zoufalstvím odměňuješ

a dobré své radostným úsměvem tresceš,

neb nedal’s jim poznati lhavost úsměvů jejich

a nedal’s jim chutnati svatost své Bídy.

(Tvou milostí rozkvetly mé klasy

– dozrálo obilí Tvé...)