II. Parmské fialky.

Oč tmavší jste a vonnější a větší,

již skoro maceškám se podobáte,

jak démant v tmavém oku slzu máte,

v chlad naší zimy, do vichru, jenž ječí.

K nám dopravené zahradníka péčí

ve manšety se z krajek oblékáte,

a jihu půvab, jeho slunce zlaté

se vaším dechem naší mlze vděčí.

Ve sálech, pestrý karneval kde jásá,

na ňadrech dám, ve útlé ručce mnohé

své exotické střete v pospas vnady,

však víc mne jímá našich prostých krása,

jež nabízí nám dítě bosonohé

v dubnové pršce. Víme, jaro tady.