II. Pět králův Maurských.

Maurští králi v Kastilii

vnikli za veliké vřavy,

a to pět jest maurských králů,

a jich vojska davy, davy.

Kolem Burgosu dál táhli,

dobývali Montesdocu,

v San Domingo řítili se

a na Belprad ve útoku.

Do Najevy, do Loqvěny,

všady zuřili jak vzteklí,

stáda lupem odnášeli,

křesťany v otroctví vlekli.

Mnoho žen a mnoho mužů,

mnoho dívek, mnoho dětí

s lupem hojným táhli s sebou

v domov svůj a do zajetí.

Nebo král a kortezové

nechali je v slabé vládě.

Rodrigo, když uslyšel to

na Bivaru, na svém hradě

(málo chybělo dnů ještě

do dvacátého mu roku),

skočil na svou Babieçu,

za ním jeho druzi v skoku.

Výzvu „do boje!“ křik vlastí,

davy lidu přišly s meči

a na zámku Montesdoca

Maury utkal v hrozné seči.

Přemohl tam slavně Maury,

pět jich králů zajal k tomu,

velký lup jim vyrval s jatci,

které chtěli odvlěc’ domů.

O kořist se dělil s všemi,

kteří pomohli mu k zdaru,

pět zajatých králů odved

na svůj zámek do Bivaru.

Odevzdal je matce svojí,

tam jim pouta mrzká sňali,

vasalský slib tito králi

Rodrigovi přísahali.

Rodrigovi ze Bivaru

s díkem svorně požehnali,

velebili skutky jeho,

daň mu platit slibovali;

do svých vrátili se zemí,

ale v slibu věrní stáli.