II. PÍSEŇ O CHEFOVI JEDNĚ ŠKOLY.

On sníval někdy jako básník

a smál se luzy potlesku,

on po Madonně ve dne toužil,

a večer bral si nevěstku.

A jestli někdy více vykřik',

když neslyšel to král ni kat,

zas jindy se pak krotce plazil,

a kýval hlavou tisíckrát.

A zoufal si nad zkázou doby,

že v hříších byla počata,

a sám měl dluhy u sklepníků

a sváděl naivní děvčata.

A když se jednou hodně napil,

a řek', že vždycky lhal a lže,

byl veleben pro svoji skromnosť

a stal se vůdcem mládeže.