II. Písně jim dáme,

Písně jim dáme,

Petře Bezruči,

než vichr zláme,

než kmeny zkácí,

než teskně dohučí,

než doburácí

v beskydském boru...

už slunce se ztrácí

za Lysou horu.

Slzy jim dáme,

Petře Bezruči.

Hrob uchystáme

těm našim lesům,

až píseň dozvučí,

podlehne běsům.

Jen ruce bezmoci

zatnou se: Otroci!

kletba se vyřine,

v bouři se rozplyne...

Vichr se převalí –

kde kdysi stávaly

beskydské bory,

hrob bude uzavřen...

stát bude klidně jen

vrch Lysé hory!