II. Pochodně křesťanstva.

Noc probděl Nero v radovánkách pustých,

a před svítáním v čele davů hustých

se hlučně vracel. Noc ta byla tmava. –

Vzplál smolný sloup! V něm zasvítila hlava

a živé tělo, pochodeň teď pouhá –

hned vedle druhá, po nich řada dlouhá. – –

V to duje vítr. Rozbíhá se plamen,

tu přes tvář muže, tam zas kolem ramen,

a rozšíliv se na hruď kmeta holou,

šat děvy hltá nasycený smolou. –

Tak umírají vyznavači Krista!

A ještě svítí mučeníci noví,

když v hebkém loži Nero již si hoví

a v duchu zase nové kvasy chystá.