II. Pod kopečkem kaple, nad kaplí dva buky:

Pod kopečkem kaple, nad kaplí dva buky:

Rozchod káží hochům temné zvonků zvuky.

Jeden hlínkou na zeď jméno svoje škrabe,

A nožíčkem druhý své zas v kůru dlabe.

Té krajince tiché v pamět se poroučí,

S níž se oba smutno dnes ponejprv loučí. –

Pište jména, ryjte! o jak mi vás líto:

Ach! snad prvním deštěm bude jedno smyto.

A to druhé záhy zahalí buk mechem,

Před chladným se chráně od severa dechem.

Až i má hodinka bude jednou bíti,

A já budu muset odtud dále jíti,

Zapsat půjdu raděj obsah jména svého

V nejoutlejší blánku srdce panenského.