II. Ponejprv jsem přišel k tobě

Ponejprv jsem přišel k tobě

ve svatou jak poutník zem,

těsno v síni mi jak v kleci –

hle, zde všecky milé věci

do ranečka svázal jsem.

České děje, české písně,

všecko, co mám rád; vždyť víš,

zápisky a láhev s vínem –

tak... a zde si odpočinem,

jen jestliže dovolíš.

Různým trampotám a hněvům

na dobro chci výhost dát,

celý den chci s tebou strávit;

nuže, hleď mne pěkně bavit

a své kapele kaž hrát.

Duch-li dějin zahalí nám

vlhkou rouškou druhdy zrak

a tvář bledou hněvu stínem,

českou písní, českým vínem

okřejem! Zdaž dobře tak?